Padající hvězdy z nebe by mohly někomu připadat jako zlá znamení. Aby ne, když se jinak poklidná a neměnná obloha promění v jeviště zkázy. Snad že se na nás bohové rozhněvali a rozhodli se lidstvo nadobro zničit?

Kolem 13. prosince nastává pravidelně maximum meteorického roje Geminid. Třináctka je už sama o sobě pro mnoho lidí nešťastným číslem, které v jakékoliv situaci nevěstí nic dobrého. Smolných třináct hostí u stolu, pověstná prokletá tajemná třináctá komnata a tradiční pátek třináctého…

Souhvězdí Gemini — Blíženci, kde se nachází radiant Geminid a podle něhož tudíž nese i svůj název, symbolizuje přiblížení, spojení. V téhle souvislosti se dá mluvit o střetu Země s vesmírným kamením.

Původ tohoto meteoritického roje nebyl přes sto let astronomům znám. Až v roce 1983 se jim podařilo odhalit, že mateřským tělesem roje není kometa, jak tomu je snad bez vyjímky u všech známých rojů, ale překvapivě planetka (snad vyhaslá a tudíž již mrtvá kometa) nesoucí označení 3200 a jméno Phaeton nebo hezky česky Faethón.

Faethón byl syn boží, jenž pochyboval o svém původu a schopnostech. Jeho nedůvěra nakonec způsobila spálení části Země na prach.

Faethón — (latinsky Phaethon, příp. Faëthon) je v řecké mytologii synem boha slunce Hélia (nebo také Apollón zvaný Foibos — Zářící) a jeho milenky Klymené.

Ovidius se ve svém díle Proměny (kniha II., kap.1) o Faethónovi zmiňuje takto: Byl to krásný mladík, hrdý na svého božského otce. Když jedenkrát Diův syn Epafos vyslovil pochybnosti o jeho původu, na matčinu radu se vydal za samotným bohem Héliem (Apollónem), aby získal zadostiučinění. Avšak pouhá slova mu nestačila, chtěl důkaz a Hélios mu slíbil splnit jakékoliv přání. A Faethón požádal, aby mu bůh Slunce půjčil na jeden den bájný sluneční vůz, se kterým denně koná svou cestu po nebeské klenbě. Hélios mu to vymlouval, poukazoval na jeho nezkušenost s nebeskými oři, na strach z nesmírné výšky nebes. Ale Faethón si nedal říct.

Samozřejmě tak, jak Hélios předvídal, se i stalo. Jízda trvala krátce, koně hned poznali, že je řídí nezkušená ruka, vyjeli ze své obvyklé dráhy a letěli nejdříve vysoko až ke hvězdám, pak slétli velmi nízko nad zem. Žárem spálili úrodné pláně Arábie, Núbie i Sahary a celou oblast změnili v poušť. Obyvatelům Afriky žár ožehl pleť, takže jsou navždy černí. Začala vysychat moře a země do hloubi praskala.

Matka země Gaia volala Dia (Jupitera, hromovládce), ať zachrání svět před úplnou zkázou. Zeus se ukrutně rozčílil a Faethonta srazil bleskem do hlubin. Mladíkova odvaha, ale zároveň nerozvážnost mu přinesla sympatie. Jeho spálené tělo našly nymfy u vod Éridanu a na náhrobek mu prý napsaly slova: „Padl, ale při velkém odvážném činu“ (Ovidius, Proměny, 2. kniha). Faethontovy sestry Héliovny se ze žalu změnily v topoly a z jejich slz, padajících do vod Éridanu, prý vznikl jantar.

Zdroj: Wikipedie

Po přečtení předchozích řádků musí být tomu, kdo má rozum, jasné, že dnešní den je jako stvořený pro příchod „jeho“, jenž zapříčiní vyhlazení lidstva a zánik světa. I když se o tom asi nezmiňuje žádná z nenaplněných předpovědí apokalypsy…