Láska jako temná síla, provází nás na cestě životem. O půl jedné vysedám z vlaku jednu zastávku za Hradčany. Za hodinu už byli na vždy svoji. Nápisy vyryté na oknech a fotografie vystavené ve výloze jasně vedou moje kroky až na důmyslně ukrytou zahrádku. Dnes vstup zdarma hlásá nápis na uvítací ceduli. Vítá nás strom s houpačkou a ženich s nevěstou. Na stole pod stromem vyskládané střepy štěstí.

Na čepu Dalešická 11 a Poutník 12. Kvalitní vína z Moravy. Na grilu se točí prase. Chlebíčky se teprve vybalují na stůl. Koláčky, zákusky, hádka o frgále. Až příliš pozdě v noci se vybalily dorty. Už moc brzo se ubalily jointy. Nevěsta je jako princezna, s obručí kolem pasu dokresluje mystickou atmosféru. Ženichovi to taky sluší. Přicházejí přátelé. Jsou od ženicha nebo od nevěsty? Už je oba známe až moc dlouho.

Na co se jich ta paní přesně ptala nevím, nebylo ji slyšet ani vidět. Ale řekli si ANO, nevěstě se přece neříká NE, natož v její svatební den. Jak tam tak stáli pod tím stromem a za ní seděly její sestry a možná že v dojetí. Hrála hlasitá muzika, všichni se smáli a radovali. Jedli, pili, kouřili a zase pili. Pivo, víno, slivovice, kafe a nějaké ty limonády. Holky se otáčely s pílí sobě vlastní. Nevěsta jako kuplířka a ženich zase dealer. Ona vyzývala k tanci, on roznášel víno.

Najednou slunce zapadlo a setmělo se. Rozsvítil se strom z pod něhož jsou ty tři oříšky. Fotograf odešel, ale proto, že si Vesmír pamatuje celou svojí historii, najdeme se tam. Jak hrála cigánská cynická cimbálovka, jak si ten tlustý dědek se mnou nechtěl dát panáka, jak se ten druhý s námi bavil na baru, jak jsme samí kluci jeli v té dodávce, jak měla princezna kytičky ve vlasech a ta holka za barem pěkná prsa a ta druhá co jí pak střídala se už vůbec nesmála, jak jsme spolu tančili, i když to ani jeden neuměl, jak jsi se šla převléct do auta, jak Honza pouštěl Metaliku a Mihal se mu za to smál. Jakou máš barvu očí. A to co budeme vědět jenom já a ty.

Pak princezna zmizela a její princ nás poslal domů. Na oheň nedošlo, bitka taky nebyla. Dopadlo to dobře, vzali se. Možná schválně jsem si nevzal fotoaparát, možná mě to ani nenapadlo. Kdo přišel, to viděl na vlastní oči a stejně tomu nevěřil. Co mě mrzí, že jsem nepozdravil všechny známé, za což se vám teď omlouvám. Že jsme si nepovídali, já toho moc nenamluvím. A když už jo, tak to stejně nedává moc smysl. Je to moc náročné. Ale bylo to krásné. Takhle nějak jsem si to představoval.