Při procházení osvětlenými a klikatými uličkami v obchodním domě IKEA jsem si nejspíš v dětském oddělení uvědomil podstatu života. A to, že jsme jenom informace přenášené v síti navzájem komunikujících uzlů právě pomocí této informace kódované v binární soustavě. Ale taky to klidně mohlo být v historické části Technického muzea tady v Krně.

Dobré ráno z Bruna.

Ručně si ráno melu čerstvě praženou kávu v plastovém oranžovém mlýnku značky Tramp. Pak si ji uvařím v hliníkové italské konvičce na indukčním sporáku. A v poklidu si ji vypiji s mlékem a cukrem nebo někdy i s medem. Možná se teď asi sami sebe ptáte, „Jak je sakra možné vařit v hliníku na indukci?“ Mno, kdo mi jako první správně a fyzikálně korektně odpoví v komentářích, má u mě takto uvařenou Cibetkovou kávu. Ke kávičce mám pořád nejraději koblihy s červenou marmeládou. O víkendech i snídám. Na snídani mám nejraději vajíčka, ale pokaždé na jiný způsob. Nejednoduší je si je připravit sám.

Večeřím u televize, když koukám na animované seriály. Ne všechno kreslené je totiž pro děti. V Tescu jsem hlavou shodil víno z regálu, to se sice rozbilo, ale securiťák byl tak hodný, že mě ho nechal zaplatit. Dnes jsem se naučil tolik nového, že budu muset asi zapomenout něco z toho starého. Aby se to do té mé léty přeplněné hlavy ještě kam vešlo.

Cestou do IKEA jsem poslouchal Web site story od Mňágy & Žďorp. Viděl dva žluté bagry bourat domy u ulice. Co se stalo v IKEA už víš. Cestou zpět mi pak hrálo jejich poslední album Made in China. V autobuse mi cizí holka dvakrát stoupla na nohu. Změnil jsem si přepínaní klávesnice na Caps_Lock a vůbec celkově pracovní prostředí. A to je asi tak všechno, co jsem ti chtěl o dnešku říct…