Ne, nepostavili mi v Krně pod divadlem urychlovač částic. Raději tam zbudovali Parking JD. Aby moøOTůristi nemuseli parkovat jak debilové na chodnících a náhodní chodci při své procházce městem, uskakovat před neukázněnými kolo-běžkaři, zakopávat o jejich plechové miláčky. Se stopovými prvky z výfuků na koncích ošoupaných nohavic a v ošmajdaných, leč značkových prestižních teniskách. Můžete se jenom divit, kam zmizel parkovací dům z nad kavárny u Moravského náměstí — to je to s tím pentagonem.

Ty italský holky v parku na Kolišti jsou čím dál mladší. A čím dál explicitnější. Už se večer cestou z křoví neptají po cigaretě ke kouření, ale rovnou jest-li mám ženu. Jejich mámy pak za křižovatkou dál zdravím s úsměvem a ony na mě pokřikují Hej, gadžo!, když se míjíme u výlohy do kočičí kavárny. Už i ty samoobslužné pokladny nejen v Tescu na hlaváku mě znají tak dobře, že po mě ani nechtějí občanku, když si kupuji víno na večer, mléko do kafe a tofu, jogurty, ovoce, zeleninu,… na týden života pod pečlivým dohledem ochránce soukromého majetku.

Tak se střídá den za dnem, v každém dni tři roční období. Nálady podle počasí. A do toho občas sněží. Se slevou z prodlení a pojistkou na blbost se i vyplatí s novou hračkou praštit před koncem prodloužené záruční doby o zem a nechat si ji vyměnit za mladší typ. Tak jak stoupá kvantová účinnost uhlíkových obvodů a rozlišení pro zobrazení virtuálních realit, už se brzo vyplatí investovat v Koh-I-Nor.

Na brýlích nosil jsem difrakční mříž a za ní viděl svět ve skutečných barvách. Teď se dívám na monitor skrze mřížkový spektroskop vlastnoruční výroby a vidím, že modrou, ač ji mám sebe víc rád, jsem díky teplému barevnému profilu efektivně potlačil.