Snad nikoho neurazím slovem jako rustikální. Je slunečné sobotní odpoledne a nákupní galerie je to poslední čím si musím projít, než usednu do autobusu směrem lont. Cesta ubíhá dál a nic než valašský lidový zen mě dostává do správné nálady. Autobus zastaví před obecním úřadem, za ním se peče sele a pomalu se sjíždí i rozladěná kapela. Kdo roztáčí škopky pro návštěvníky ze starého Brna si po právu zaslouží titul starosta.

Potkávám staré známé a poznávám nové mladé přátelé. Ve vzduchu je cítit jak laská teplo do tváří. Umě roztržené džíny jsou uniformou dnešní doby. V teplácích na večer nevšední zážitek ve vláscích. Teprve nedávno jsem slezl ze stromu a pořád se učím jak chodit po světě. Hlavu mám plnou barevných písmenek. S Bobišem koštujeme trochy vína a masa od kosti. Upíři nejsme a tak nám nevadí medvědí česnek ani plesnivé sýry.

Najednou je tma. Po zdi chodí divoká kočka. Na nebi svítí Měsíc. Kapky deště stékají po autech zabalených do novin. Odlesky očí ztracených ve trávě. Hvězdy z nebe nepadají to jenom sklo se tříští o dlažbu. Playlist pro dnešní večer byl vyčerpán. Další musí z kola ven. Když není čím se ustálit, zbývá už jen jít spát. Ležím pod stolem, neusínám, na rtech sladkou chuť touhy a tajemství.