Za zataženou roletou a zavřenými víčky se při dlouhém ponocování rodí v choré hlavě nejrůznější myšlenky. Ráno je pak plné překvapení, že i ty nejbláznivější představy již dávno existují. Vycházím ze své svatyně jen krátce po setmění, aby mě nikdo neviděl. Vyhýbám se netopýrům, kontrolujíc extinkci. Spánek je sladká odměna za pár kilobajtů, pár commitů do gitu. Přes den sním a v nocí smím měnit vzhled značek na cestě bez osvícení. Opouštím známé prostředí a čím dál víc času trávím s moderní technologií hluboko uvnitř sítě.
Nejsme nic víc, než jen souhrn instrukcí. Naučené dovednosti, jak si zavázat tkaničky. Vděčnost vyjádřená nejisté evoluci. Gradient v tabulce hodnot zřejmý jen při správném zobrazení. Přísvit z dálky rozptýlený na vychýleném sekundárním optickém členu. Všechno, co již bylo viděno, zaznamenáno a úspěšně zapomenuto. Bez genetické paměti odsouzení blouznit v nekonečných kruzích. Věčnost promarněná v necelém okamžiku.
Přítomnost prostupuje každým momentem naší existence, ale co bude pak. Co po nás zbude, až se i poslední zbytky informace rozloží na dně černé díry. Kreativita není jen výsadou bohů. Stvoření něčeho z ničeho je nedoceněné úsilí. Položit poslední kámen na vrchol pyramidy dokonalosti díla. Monumentální pomník přirozeně umělé inteligence, tak běžně zřídka se vyskytující v celém širém Vesmíru v jediném Atomu.
