Naposledy, když jsme se viděli, jsi se mě ptala, co teď dělám. Mno, je toho hodně, tak to zkusím zkrátit, abych tě zbytečně nenudil a mohla jsi se dál věnovat svým malým nezmarům a já zase těm svým umělým neuronovým sítím. Jak už dávno víš, všechny hvězdy na obloze, které vidíš, patří do naší Galaxie. Pracovitý Čínský lid se je rozhodl proměřit a sestavit tak dosud snad nejobsáhlejší spektroskopický katalog se kterým si nezadá ani měření družice Gaia.

Hvězdy jsou různé — různě staré, jinak hmotné, mají rozdílné chemické složení a spoustu dalších drobných detailních parametrů, které je navzájem odlišují a přesto jsou si všechny v něčem podobné. Literárně řečeno se časem vyvíjejí podle (předem) daných pravidel, převážně diferenciálních rovnic, trochu toho chaosu a špetky vzájemné interakce.

Pokud je šikovně uspořádáš, dostaneš vzor ve stavovém prostoru zobecněných souřadnic — vzor, který se díky ani/i-zotropii opakuje napříč celou Mléčnou cestou. Vzor, který se stane ještě výraznější, když se rozhlédneš přes hvězdnatou oblohu, kam až oko, respektive sofistikovaný dalekohled se svazkem optických vláken ovládaný důmyslným robotem, dohlédne.

Jak tento obrazec vypadá i v jiných galaxiích a jak nám pomůže pochopit stavbu a vývoj hvězd a hvězdných systému ve Vesmíru? Tak to by byla dobrá otázka na hvězdného analytika zítřka. Dnes ještě do školy na kole, hledat odpovědi v knihovně mezi regály plnými moudrých, leč zastaralých knih.

Než se řetěz přetrhne a já se zase skácím na ulici/parkovišti mezi auta a modré pruhy. Zatím stojím, dýchám, nic nemám zlomené. Tak se mám, však na to ses ptala, ne?